Minule jsem psala, jak si vlídnost jako kvalitu cením. Je pro mě ve vztahu k lidem důležitá, vždycky jsem se o ni směrem k druhým snažila. Mnohem později, až kolem čtyřicítky jsem pochopila, že je zásadní takhle, vlídně, mile zacházet sama se sebou. Trvalo mi ale dlouho, myslím tak dalších pět let, než jsem opravdu pochopila, co to znamená. Co to je v konkrétních situacích, jak to se sebou dělám.
Zacházet se sebou vlídně, když mám krásný den, dobrou náladu, jsem spokojená je jednoduchá disciplína, tak v úrovni: počítáme do deseti.
Ale být k sobě vlídná, když nemám dobrou náladu, spokojenost není na programu je těžký. A jedna z mých super výzev je: být k sobě vlídná, když mám strach (a je fakt jedno z čeho, mohou to být vlastně poměrně nevýznamné věci), Pro mě je to disciplína: dělíme trojnásobná čísela se zbytkem.
Pokud odjedu takovou situaci na autopilota, probíhá zhruba takhle:
mám strach, pociťuji, že na něco nestačím, že mě něco ohrožuje. Je to nepříjemná, ochromující emoce, tak se jí potřebuji co nejdříve zbavit, stopnout ji, zakázat si jí.
Obvyklá argumentace:
· co blbneš, nic se neděje
· tohle je úplně iracionální
· jseš přece dospělá
· argument za 10 bodu: „ostatní tohle zvládají taky, tak s tím OKAMŽITĚ
přestaň!“
· přestaň se bát!
Na rovinu…, nepomáhá to, zhoršuje to mou nejistotu, a strach začíná mít podobu neohraničeného mraku, do kterého a přes který není vidět. Zacházím se sebou bez špetky vlídnosti, krutě. Vůbec se neposlouchám, úplně si zavřu možnost rozklíčovat, o co vlastně jde.
Vlídná argumentace:
· ne, neblbneš
· něco se s Tebou děje
· možná to není racionální, ale je to teď tvoje realita
· argument za 10 bodů: „je to v pořádku, pracuj s realitou, bez odsudků, protože
pouze s realitou se dá něco dělat“
Pomáhá to, přináší to klid, umožňuje mi to získat odstup, z mraku vystupují konkrétní obrysy, oč vlastně jde. Strach dostává konkrétní jméno, vím, před čím stojím, čeho se bojím.
Pokud popírám svou realitu, jakkoliv je pro mě nepěkná, zavírám si možnost ji měnit. Páchám na sobě násilí tím, že si nepřiznávám právo na svou aktuální emoci. Kruté.st 1
