Dneska trošku na humornou notu. Když je řeč o strachu…, jeden z mých poměrně častých je tzv. „technostress“ – pojmenování mého 23 letého syna. A má recht! Já mám fakt často strach z toho, že v mých 52 letech nejsem už ničeho technického, blížícího se IT, ovládajícího se zdánlivě samo, fanoušek. Když něčemu z této oblasti nerozumím, něco mi přestane fungovat zachvacuje mě strach, projevuje se pocitem beznaděje a opravdu mi znemožňuje myslet. A může jít o výpadky wifi, různé elektronické vychytávky, typu ovládání světel a repráků v domě přes apku, zámek dveří na dotyk prstu, miliarda hesel do různých aplikací v mobilu atd., atp. Můj muž o tom ví své! Má nobelovku za trpělivost.
A takhle jsem si před lety dala cvičení o strachu z elektromobility. Rozhodla jsem se vyměnit auto a pořídit si malé elektrické bmw i3. Jmenuje se Bzuk a pro moje potřeby popojíždění po městě je to DAR Z NEBES!
Ale! Zhruba měsíc před termínem vyzvednutí Bzuka jsem špatně spala, opakovaně se v noci budila strachem, že nebudu zvládat změnu z nafťáku (tankuju, když se blíží rezerva) na elektroauto (nabíjím, kdykoliv můžu). Že dojedu někam bez šťávy a zničím baterku a bude konec…, žádnej kanystr mi nepomůže.
A několik nocí jsem dala prostor autopilotovi, který při probuzení argumentoval:
- co blbneš, to není žádnej problém
- ostatní to zvládaj
- je půl 3, usni, ať ráno nejseš KO
- argument za 10 bodu: taková nepokora, nevážíš si, v jakým dostatku žiješ, některý lidi nemají ani na kolo
- přestaň se bát!
V noci min. hoďka s plnou hlavou strachapoudích myšlenek. Asi týden mi trvalo, než sem byla schopná od toho poodstoupit a začít se sebou zacházet vlídně. Rozebrat si, že tohle je moje realita, že to jsem já a není třeba se za nic z toho, co cítím, stydět. Je potřeba ten strach přijmout a zverbalizovat a říct si o pomoc.
A po několika vlídných nočních rozhovorech sama se sebou, jsem začala zase spát.
Budí Vás někdy strachy?
